Erasmus v hlavním městě Evropy :-): května 2008

pondělí 26. května 2008

Tatatatatáá

Zatímco minulý víkend se bruselskými ulicemi rozléhalo dring-dring, tento víkend bylo všude slyšet jen tatatáááá. Výjimečně vás milí čtenáři nebudu manipulovat a ani vám nebudu věšet žádné bulíky na nos. Beztak byste mně nevěřili, že to mystické tatatááá vydával samopal AK-47 přezdívaný Kalašnikov. Možná nějaký někde v Andrlechtu, ale to byste se museli zeptat místních horkokrevných Marokánců, kteří o víkendu zase divočili. Divočili tak moc, že je podezřívám z toho, že mají něco společného s havárií dopravního letadla na bruselském letišti. Je to naprosto mimo můj zájem. Jen mně trochu smrdí, že to letadlo převáželo zbraně......tatatáááá

Slíbil jsem vám dnes upřímnost a tak vám poreferuji, co jsem svým upřímným okem viděl a ještě upřímnějším uchem slyšel. Bylo to naprosto bláznivé jazzové tatatááá. Celý víkend tady totiž probíhal festival Jazz Marathon. Byl jsem ze začátku sice trochu zklamán, že místo tisíce koncertů to budou jen stovky (v holandštině mám ještě mezery), ale nakonec se ukázalo, že v mých silách jsou sotva desítky. Nejsem prostě tak zdatný Maratonec a některé koncerty jsem si prostě musel vychutnat do konce.

Z klubových akcí jsem byl naprosto uchvácen Rosariem Giuliani. Ten nejspíš přijel potěšit místní italskou komunitu žijící v sousedství Sound Jazz Clubu, kde koncert proběhl. I když byl Rosárka hodně malý pivo, saxofon unesl a předvedl opravdu rozpálené italské tatatáá. Vřele doporučuji http://www.myspace.com/rosariogiuliani (skladba Mimi). Držte si klobouky. Bude to z kopce!

Ti z vás, co mají raději hudbu na pomezí, by nejspíš učurávali blahem z belgické hvězdy Lady Linn and Her Magnificient Seven. Nemám slov. Poslechněte si na http://www.ladylinn.be/(skladba Love Affair) Belgická scéna mně však překvapila ještě jednou úžasnou zpěvačkou. Lisa Margo dokonale proměnila nedělní odpoledne, které pro některé posluchače bylo chvílí nudy, v naprostou divočinu. Vřele doporučuji poslechnout si na http://www.lisamargo.com/mp3player/mp3player.html skladbu Sandales.

http://www.brusselsjazzmarathon.be/home/

středa 21. května 2008

Dring-Dring

Název dnešního příspěvku zní možná poněkud podivně. Ty z vás, kteří se těšili na informace o belgických alkoholických nápojích, pravděpodobně zklamu. Je sice docela pravděpodobné, že slovem dring si můžete v některém z vlámských barů objednat panáka, v dnešním kontextu však spíše vyjadřuje české citoslovce crrr, crrr.

Zkuste hádat jaká akce by mohla nést podobný název. Nebudu vás dlouho napínat. Nechce se mně vymýšlet nějaký výplňový text. Takže ti z vás, kteří tipovali cyklojízdu, tipovali správně. No a nebyla to cyklojízda jen tak ledajaká. Zkuste si představit, že by se u nás zavřela třeba dálnice D2 z Brna do Hustopečí a vyhradila se na jeden den jen cyklistům. Už vidím ty palcové titulky "Cyklisté paralyzovali dopravu na Moravě" apod. Tady v Bruselu se však nic podobného nestalo. Prostě se jeden den jezdilo po dálnici na kole a nikomu to zdá se nevadilo. Nedělní výlety do supermarketů tady stejně neznají, takže nebylo čeho litovat. Všichni, co jsem potkal si to řádně užívali. Účast byla trochu větší než na jakou jsme zvyklí u nás. Odhady mluvili asi tak o 15000 lidí, což je pouze 80krát více než v Brně.

U takové akce jsem prostě nemohl chybět, a tak jsem osedlal svůj skororotoped značky Magnet a po nesmělém rozjezdu jsem se s drnčením zapojil do čela pelotonu. Bylo to skvělé. Nemám co dodat. Akce skončila u belgické stejnojmenné napodobeniny pařížského vítězného oblouku, kde v parku probíhaly nejrůznější kulturní happeningy. Ti, které koncerty či jiné performance nezajímaly, mohli z vesela podepisovat petice za zlepšení prostředí pro cyklisty. Zatímco my stále bojujeme o zřízení cyklostezek, tady už se řeší jejich rozšířování. Nemyslím tím do dálky. Cyklostezky jsou tady téměř všude. Myslím tím do šířky. Metr a půl už místním cyklistům nepříjde dost. Možná mají pravdu tvrdí zastánci automobilové dopravy. Jakmile se cyklistům ukáže vlídná tvář, začnou se na silnicích roztahovat, jak kdyby jim patřili.