Aktuality

ano, jsem zde už třetí týden a stále jsem neviděl čůrajícího chlapečka. Jen pár chlápků v naší ulici a čůrající holčičku, protože její socha je hned naproti Deliriu. Jo, když už jsme u toho piva, tak ujde Ďábel (čti Duvell), Leffe, ale stejně nejlepší je Kwak....protože i po pátém Kwaku jste schopni si objednat další bez starostí o Vaši správnou výslovnost :)

Pro moravské vlastence mám dobrou zprávu: slivovice vyhrála v souboji proti francouzskému absintu a litevskému.....čemusi. Druhé místo zůstalo pro indispozici zkušebních komisařů neobsazeno.

Bylo aspoň ve zprávách, že před českou ambasádou se našla minulý týden mrtvola???

Místní dealeři jsou pěkní syčáci. Jen co vyjdete ze dveří, tak na Vás začnou dělat sss sss, sss sss a různé obličeje k tomu. Pravda, nevím nakolik se na tom podílí můj šatník (roztrhané rifle a černá kožená bunda ze sekáče), který docela zapadá do zdejší pouliční uniformity mužské části populace.

V průběhu příštího týdne má spolubydlící jménem Dolores natáčet svůj studentský projekt krátkého filmu. Jsem poctěn, že mi byla nabídnuta role - mám hrát jednoho z mladých a perspektivních narkomanů, kteří zapříčiní kariérní pád svého spolubydlícího.

Anima 2011

je již 30. ročníkem stejnojmenného festivalu animovaných filmů, který se koná v bruselském Flagey. Jelikož však povětšinou fr nebo dutch titulky rozhodl jsem se uspořádat kontraakci v podobě promítání u sebe na pokoji :) Účast byla nakonec poměrně hojná - z postele jsme koukali ve třech. Jen se holkám animáky moc nelíbily, takže po jednom dílu Monkey dustu následoval snímek In Bruges. No popravdě řečeno nic moc - předvídatelný děj, Colin Farrell taky moc nezazářil, takže alespoň virtuální výlet po krásách města Bruž.

Belgická kinematografie

Hoši (režiséři) v Belgii dovedou být pěkně ostří a ne že ne. Důkazem toho je belgický snímek "Ex Drummer" Koena Mortiera vtipně využívající odlišné filmařské a scénaristické postupy. Pojednává o skupině složené z postižených rockerů "The Feminists" ("...4 postižení chlapi jsou stejně dobří jako 4 feministický děvky, chápeš?"), kteří hledají bubeníka. Toho naleznou ve známém spisovateli jehož handicapem (by zapadnul) má být to, že neumí bubnovat. Ne, nejedná se o komedii, protože cihlou po hlavě, chůze po stropě, chcíplej harant, půlmetrový péro, nadržený buzny, litry krve a spoooousta dalšího... Prostě typická idylka ve Flandrech podbarvená úderným rockem v podaní skupiny Millionaire.

Snad ještě vetší odvaz je animovaná záležitost známá u nás jako "Panika v městečku". Tvůrci tohoto celovečerního animáku jakoby při natáčení požili vetší množství různých druhů návykových látek současně. Dějová linie by se totiž dala bez nadsázky označit za psychadelický trip za hranice běžného chápání. v každém případě doporučuje 10 z 10ti indiánů ;) Mimochodem, zájemcům můžu doporučit též původní stejnojmenný seriál.

Výlet do Tournai

...se povedl. Počasí o dost méně. Akce byla vydařená zvláště díky našemu skvělému průvodci. Ten začal prohlídku města už na nádraží dotazem, zda-li je přítomen někdo z USA. Když jsme ho ujistili že nikoli, tak nám popsal jak bylo vlakové nádraží nádherné, mnohem větší než dnes a s prosklenou halou nástupiště....než jej na konci války srovnal se zemí americký nálet. Exkurze do historie města byla opravdu obsáhlá, takže jsem si stačil zapamatovat například jen, že Tournai bylo na začátku 16. století po několik let součástí britského impéria, dokonce se zastoupením v temnějším parlamentu. Podstatná část města byla v průběhu 2.s.v. zničena, přesto si město uchovalo původní charakter díky pečlivé rekonstrukci v 50. letech, která respektovala původní architektonický styl. Z technických zajímavostí nutno zmínit zvedací most; respektive most, který se vysouvá nad úroveň terénu kvůli proplouvající nákladní lodní dopravě - a to je právě zajímavé - na obou svých koncích současně, což umožňuje poměrně malá šíře plavebního kanálu.


Ten se má ostatně do budoucna rozšiřovat tak, že mu padne za oběť část zrekonstruované zástavby :-/ Zajímavá je také místní katedrála Notre-Dame, ve které se snoubí doznívající románský sloh se začínajícím slohem gotickým. Ostatně to je také jeden z důvodů, proč se stavba dostala na seznam UNESCO. V současné době taktéž v rekonstrukci, díky poklesu jedné z věží (nestabilní podloží = na dvě stovky podpůrných betonových sloupů o délce 2 až 18 metrů pod jejími základy) a následkům řádění tornáda z roku 2008. Největším hitem byla ale vzhledem k počasí vzduchotechnika jednoho z místních kostelů, která na nás zmrzlé studenty chrlila přívaly teplého vzduchu :)

Concert de Samba-Rock

Ano, jsem hrdý na svého spolubydlícího Lukase Zinkeviciuse (na obrázku vlevo), kterýžto je také vynikajícím muzikantem. Přesvědčili jsme se o tom se spolubydlícími na koncertu jeho kapely .... atmosféra epesní, hudební výkon vynikající a Jupiler za euro :) Tančilo se do té doby, než nám zhasli. Při odchodu jsem se navíc díky lukasově zesilovači v ruce cítil jako opravdovej bedňák :D

P.S.
Fotky nejsou, protože cenzura :-P

Horečka muzejní noci!

je název ušlechtilé kulturní akce nabízející za jednotné vstupné 12ti EUR (stále dlužím mému francouzskému příteli Gregorymu pivo za volňásek :) možnost návštěvy celkem 19 muzeí během jediné noci navíc prošpikované kulturními akcemi a vystoupeními. To vše propojeno autobusy, které zajišťují kyvadlovou dopravu a k tomu značnou kompresi přepravovaných pasažérů. Stručně: na akci jsem vyrazil v doprovodu jednoho francouzského (ano, byl to Gregory :) a kupy bulharských známých. Muzeí jsme stihli....tři. První nevím jak se jmenovalo, ale bylo to tam docela hezký, zvláště se mi líbilo dílo současného belgického malíře, který ale nevím jak se jmenuje :) Ju, navíc prováděl spolubydlící. Druhá zastávka byla v podzemí.....budovy co není daleko od toho místa co nevím jak se jmenuje, ale taky dobry. Třetí byla v "dinosauřím" muzeu, kde jsme zhledli několikero dětsky-tanečních vystoupení....baletky všechny sice pod zákonem (některý teda těsně) ale obdivuhodně ohebné. Na to jsme s Bulhary zamířili do centra protože už bylo hodně po půlnoci. Tam kolečko po hospodách, bulharské vtipy....však to znáte :) Na domeček jsem se dostal kolem čtvrté ráno s tím, že tam byl až podezřelý klid. To že spolubydlící nespí jsem zjistil cca deset minut po mém příchodu kdy se nejprve ozvalo zaťukání, pak se otevřely dveře a sousedův hlas mi oznámil: vem pivo a pojď dolů, přivedly jsme nějaký ženský ;) ...tak jsem nakonec zjistil že spát se dá docela dobře i na gauči v obýváku.

Tak Jette nebo Etterbeek?

Už mám i první zážitky ze školy :-P Potom co se mi podařilo najít kampus na Jette, jsem byl na sekretariátu fakulty pochválen paní úřednicí s tím že ne všem zahraničním studentům se to povede napoprvé. Na katedře HUMEKO se mi ale podařilo zastihnout jediného doktoranda (pravda, byl pátek odpoledne :) a ten mi sdělil, že katedra se vlastně stěhuje do Etterbeeku a že mám jít tam a že mi domluví s Petrou (van De Borre) schůzku. S vyplazeným jazykem jsem k ni dorazil abych se dověděl, že mi za patnáct minut začíná první hodina, jinak že mám ale problém, protože nejsou předměty (pár mi jich z learning cosi vypadlo), pokud tedy neholduji biologii případně chemii :) Oproti evelinině popisu Jette je Etterbeek.....stenej panelákov, jen tam mají hospodu takže se to dá přežít :) Jinak ale naprostá kafkárna: hledáte-li místnost 7F419a, vězte že do ní nevede cesta přes zavřené dveře 7F419, ale oklikou přes čtyři další místnosti s vchodem pomalu v jiné budově :) Jo, někomu by tam možná mohla chybět stomatologická péče :-P

Problém s kredity nakonec vyřešen tak, že jsem si našel něco jako Energy, Transport and Industry jen za dvojnásobek kreditů. Co se samotné katedry týče, tak ta se bude v budoucnu nejspíš slučovat s fakultou biologickou. Jako unikátní mezioborový projekt s mezinárodní účastí tedy bohužel zaniká...

Sága pokračuje?

Spíš by se dalo říci že končí - mám tu čest být posledním z řady studentů MU působících na katedře Human ecology při VUB. Respektive posledním z posledních vůbec, protože příští semestr bude kdoví co... o tom ale až později.

Začněme hezky od začátku, tedy tím jak jsem se sem vůbec dostal. Z vlastní zkušenosti už vím, že váhat se spolujízdou do poslední chvíle se nevyplácí. Může se vám potom stát, že skočíte pár dnů před začátkem semestru a nabídka žádná, zato poptávek pět na každém prstu. Když si pak koupíte konečně lístek na autobus (za ne zrovna vtipnou cenu, bo je to na poslední chvíli) nejen že se - ač je to zcela nepravděpodobné - ozve někdo, kdo vám skrz Česlobe nabízí na poslední chvíli spolujízdu, ale třeba taky můžete den před odjezdem potkat v hospodě jakéhosi italského muzikanta, co večer frčí směr Belgie vlastním autem. Co ale už s tím lístkem žeano :) Samotná cesta též stála za to - ještě že máme tu Evropskou unii a hranice se můžou rovnou projíždět. Celnicí Vás totiž staví hluboko ve vnitrozemí :) Těm německým se fotka na mojí občance natolik líbila, že si ji nejspíš šli okopírovat do svojí dodávky. Což o to, bych nebyl proti, ale když kvůli tomu čeká celý autobus ve 3 ráno kdesi u dálnice, tak to nejen Vás dvakrát nepotěší :)

Přivítání v Matonge bylo stylové. Dveře mi otevřela jakási sympatická (jak jsem se později dověděl litevská) spolubydlící, která mě zavedla rovnou do mého pokoje. Ten jaksi nekorespondoval s popisy předchozích obyvatel, protože alespoň mě přijde luxusně velký! Kromě postele, umyvadla, všelijakých skříní, stolu (nebo spíš něčeho co plní tuhle funkci), sbírky alkoholu atd. je zde dost místa na to abych se tady nestyděl ubytovat minimálně dva další studenty ...OK, spíše studentky :)

Místní obyvatelé jsou taktéž velmi milí. Když jsem si hned po příjezdu v nejbližším lídlu koupil flašku vína, tak se o ni chtěl jakýsi pán na ulici dělit...naznačil jsem mu že ji hodlám vypít sám, což se mu zrovna nelíbilo a nehezky (navíc francouzsky!) na mě pokřikoval. spolubydlící mi potom důrazně doporučili (asi na základě vlastních zkušeností...) nosit napříště láhev raději v nějaké tašce. Když jsem jim oponoval, že bych ji následně nemohl použít jako zbraň, tvářili se docela vyděšeně.

Pro úplnost dodávám, že je nás na domečku celkem 14, kromě mě jakožto cizince též jedna slečna z Taiwanu a jeden pár z Litvy. Zbytek místní. Litevec hraje na kytaru, slečna z Taiwanu na klavír a Rick občas na nervy...před chvílí se mi přišli s Dolores pochlubit, že si z hospody odnesli tágo tak jsem to s nima musel jít zapít :)

Vítání jara ódou na wafli:)

Slunce se odráží v krystalcích cukru
a jezírcích čokolády na ohřáté wafli
Před vojenským muzeem kouří teenageři, mají to za sebou
Čas si taky na chvíli sedl na zadek
a mžourá vstříc prvním paprskům
Oo, mám hlad.