O obamech

Kdo se rozčiluje, že píšu nadějného pana prezidenta s malým písmenem zřejmě neví, že náš spiklenecký jazyk je velmi progresivní...

Je celkem zvláštní, že jsem ještě nenapsal nic o našich spolužácích. A to přesto, že tvoří asi nejsilnější dojem z celé naší Bruselské patálie. Nemají totiž jenom jiné zadky, jak by se dalo usoudit z předchozího Emina příspěvku. Jsou totiž celý hafo jiní...

Jak jsme již napsali dříve, naprostá většina z nich pochází z Afriky, nebo Asie. A protože nejsme rasisti, neříkáme jim s Emo a Míšou černoši, ale více politicky korektně obamové. A jim se to ostatně taky líbí :)

V den amerických voleb totiž většina z nich vůbec nešla spát. Seděli celou noc u televize, hltali informace o každém hlasu farmáře z Illinois, nebo Nebrasky a do postele se odvážili až poté, co na vlastní oči viděli první Barakův povolební projev. Vstávali o 20min později a šli s námi na celodenní kurz, přičemž od rána do večera vydrželi nadšeně vykřikovat Obama! Obama! A skákat radostí. Měli asi větší radost než maminky na sídlišti, když jim úřady jednou za čas přefiltrujou pískoviště od psích hovínek. No a tak jim řikáme obamové.

Lidová moudrost nelže. Pakliže se říká, maká jak černej, tak musíme potvrdit, že maká jak obama tu platí na sto procent. Obamové totiž vychází ven ze svých kolejních kamrlíků jen ve dvou případech a) jdou si koupit kuře, b) jdou do školy. Mnozí z nich ještě neviděli ani čůrajícího chlapečka, ani Grande Place a ani to nemají v plánu. Většinu času tak věnují chatování se svými příbuznými a studiu. Pakliže si máme před hodinou přečíst text, znamená to, že ho mají všichni několikrát přečtený, podtrhaný a 3x prodiskutovaný. Pakliže máme něco dělat, jde vše ještě o úroveň výš. Práci, které máme věnovat 40min, klidně obětují celý víkend, jenom aby to bylo opravdu precizní. Když si ale člověk uvědomí, že na vejšku se u nich dostanou jenom ti nejlepší z nejlepších a stýpko do Evropy získá jeden z milionu, není se čemu divit. Leda se stydět za vlastní lenost.

Každopádně je zajímavé, z jakých všech kontextů pochází a jak je jejich svět odlišný od toho našeho. Sara z Kamerunu pochází vesnice, která je vzdálena 50km od nejbližší elektřiny. George z Tanzanie pochází z vesnice, kde mají nově solární panel velikosti A4 a jednu baterii a kdyby jedl příborem popřel by svou kulturu, takže rýži se zelím nabírá pořádně rukama. Ana z Kolumbie žila v ekokomunitě a měla vlastní pole s kukuřicí, fazolema a bramborama. Patrik z Keni sice má na krku křížek a každou neděli chodí do kostela, ale v počítači má videa, která tomu moc neodpovídají ;) Číňanka Yining je nadšená z toho, že bude psát diplomku na téma komunitního řešení AIDS ve vesnici, která je kousíček od nich od domova – prý jen den dva vlakem.

Abych nezapomněl, máme taky evropský, neobamovský, spolužáky. Ale že by byli normální, to se říct nedá :) Manuel z Vídně každou hodinu připomíná, že za všechno může kapitalismus, Carola z Maďarska je angažovaná členka reformované církve, takže nosí náramky s rybičkama, tričko s nápisem PRAY HARD a vsadil bych se, že ve volných chvílích poslouchá křesťanskou rockovou hudbu. Alex z Británie musí být naprosto konsternován, protože angličtina, kterou všichni, včetně profesorů, používáme rozhodně nemá s Shakespearem nic společného. A pak my tři humanití environmentalisti co nejíme maso, někteří ani sýry a vajíčka. Katastrofa:) Prostě jak námět na nějaký sitcom. Až budu mít chvilku napíšu první díl...:)

Krátká aktualita

Dát si Belle-vue Kriek Classique po sprše, to Vám je taková paráda!!!!

Je to místní pivo, do kterého se kromě chmelu přidávají celé třešně. A chutná náramě. Zvlášť když pijdete ještě trošku mokří ze sprchy a zaboříte se do pohodlného křesla vedle topení. Jo jo, pro tyhle okamžiky má smysl žít :)

I když teď blog moc nešlape, neznamená to, že bychom na Vás zapomněli. Jenom teď nějak schází čas....

Připravuji pro Vás články o našich spolužácích, o jejich párty a o afrických videoklipech, Ema nezapoměla na článek o nejlepšim kafi v Bruselu. A v sobotu je další párty. O té předchozí jste si mohli přečíst před pár týdny.

Takže to je pro teď asi vše. Jen Vás musím na závěr znovu informovat, že se pivo v mém žaludku po sprše tak krásně pohupuje...

Tak zatim ahoj!

Zadky (by Ema)

Belgie je posedlá zadkama. (Námitky, že to jsem já, kdo je jema posedlý, naprosto, ale naprosto odmítám.)

Jen si to představte. (Vím, že nemůžete zavřít oči a představovat si, to byste nemohli číst, stačí když si představíte, že si představujete.) Tak. Je první den školy, přicházíte do učebny. Cítíte se trochu divně. Sedáte si na zadek na židli. A pozorujete i ostatní zadky, co si sedaj na židli. A v tom to přijde! Jsou prostě hafo jiný.

Po dlouhodobějším pozorování v terénu můžu o stavbě černošského těla říci toto: černošské zadky začínají tam, kde má, Míšina a Jeseterova záda (referenční skupina) jsou ještě v plném rozjezdu. Mají tvar omegy postavené na stranu, kdežto naše jsou jako půl lipového lístečku. Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit, zda to má vliv na subjektivně vnímanou hodnotu pohodlnosti sezení v přednáškových sálech, když je přednáška zajímavá, sedí se všem dobře, když je to nuda, chceme všichni zdrhnout, bez ohledu na stavbu našich těl.

Na prvním výletě ale zadková rapsodie pokračuje druhým dějstvím. Kromě celkem nám známých koloběžek a motorek s řídítkama se po pláži prohánějí malí belgičánci v jezdítkách, kde otěže nad řízením opět přebírá zadek. Prostě sedíte a kroutíte zadkem v závislosti na tom, kam chcete jet. Fascinující.

Prozatímní závěr mého pozorování: zadek je důležitej! Tak já tu nebudu sedět na zadku doma a utíkám na nejlepší kafe v Bruselu. Které je tak dokonalé, že si zaslouží speciální příspěvek.

Když se z děvky stane čarodějnice

"When bitches become witches" byl podtitul pre-Halowýnské párty, která se konala někdy před týdnem u nás na Kótě...

Hned první den, co jsem byl v Bruselu, mě jistá slečna v Erasmovské kanceláři po pohledu na mou adresu sdělila, že se u nás na bytě konají skvělé párty. Nikdy předtím jsem ji neviděl, ale nezbývalo než ji uvěřit.

Pakliže si totiž proklikáte trochu do historie tohoto blogu, najdete o párty zprávy od dřívějších spisovatelů Evelínky a Lukáše. O párty na našem bytě se v Bruselu předou legendy a nebylo týdne, aby mě někdo úplně cizí nepřekvapil poznámkou, že ví kde bydlím a kdy že se koná další párty...

V tomto kontextu je celkem pochopitelné, že jsem se od počátku nemohl dočkat. A neméně překvapivé je, že jsem se dočkal :). Co to tedy znamená, když se řekne párty na Rue longue vie 15? Předně je to návrat ke kořenům. Jelikož náš byl býval kdysi barem, je pro něj párty vlastně krásnou vzpomínkou.

Takže z obýváku se vynosí veškerý nábytek, z kuchyně nádobí i pohyblivé spotřebiče a vše se bezpečně schová v prádelně. Stěny se vyzdobí, pustí se blikající barevná světýlka (ať žijou 80. léta:)) a do kouta se postaví pult pro DJ s pořádnýma bednama. Lednička je očištěna od jídla aby byla následně naplněna něčím zajímavějším.

No a pak přijde asi 100 lidí, někteří v maskách, jiní tak oškliví, že masky nepotřebují. Jsou všude. A přicházejí a odcházejí jako příliv a odliv. A hudba duní a pivo mizí a lidi se vlní a seznamují a kouří a osahávají v prádelně a na záchodcích. Prostě jak z amerického filmu o teenagerech nebo písničky od Mňágy :)

Nutno dodat, že jsem tu potkal pár spolužáků, které jsem předtím ve škole potkal asi tak jednou. A že všichni Češi to vzdali a nepřišli a že pivo došlo už asi v 1 a že tak polovina lidí zůstala do 6 do rána aby mohla jet domů metrem, že někdo ukradl Kevina – odpornou kůži celé fretky i s hlavou a drápama, co měla Margot kolem krku, že máme na bytě páreček, že jsem rozbil hodiny, že jsem Ahmedovi napovídal že jsem Bílá paní, typické české strašidlo, že jsem šel spát už něco po čtvrté a že jsem ráno vstával kolem půl deváté protože přijela Rita a že ta byla poměrně překvapená, že mám namalovaný obličej, řasenku, vosk ve vlasech, nalakované nehty a voním jako bych snědl patnáct hnijících užovek a že další párty máme už za méně než tři týdny!! :)