Vítání jara ódou na wafli:)

Slunce se odráží v krystalcích cukru
a jezírcích čokolády na ohřáté wafli
Před vojenským muzeem kouří teenageři, mají to za sebou
Čas si taky na chvíli sedl na zadek
a mžourá vstříc prvním paprskům
Oo, mám hlad.

Rady do života

Rada 1: Chcete- li hubnouti, Bruselu lepší se vyhnouti. Když má nějaká země za národní jídlo hranolky a majonézou, wafle se šlehačkou a čokoládové bonbóny, to vše zajezené bílými bagetami, croisanty a tučnými sýry a zapité nekonečným množstvmí různých piv, není se co divit. Divím se, že tady nepotkáváme tlusté lidi , zřejmě je to všechno jen past na důvěřivé cizince, kteří neznají míru.:)

Rada 2: S vizáží Tamary, pozor na araby. Tamara je pro muže arabského světa ženou naprosto fascinující a neodolatelnou. Nelze kolem nich projít, aniž by nereagovali pokusy o konverzaci, pískáním, troubením, nabízením vlastních synů, či alespoň bezkrupulentním zíráním. Tamara chtěla jet první domů, pak chtěla vraždit a teď je povýšeně ignoruje, což se ukázalo jako nejlepší strategie. Její výhodou také je, že umí říct v arabštině "No je toto možné!", což některé minimálně zdrží.

Rada 3: Studentské vidličky, jedině do myčky! Po zkušenostech z Jiráskovky (obou:) lze říci, že dobrým modelem pro studentské priváty je myčka na nádobí. Odpadne tak hlavní třecí plocha většiny studentských privátů, ušetří se spousta lidské energie a myslím, že i vody. Po zkušenostech z ulice Dlouhého života se však sluší dodat, že o zábavu pak studenti stejně nepřijdou, protože někdo, to do té myčky musí dát, někdo ji musí pustit a někdo to zase všechno vyndat. Taky se najde spousta lidí, co to tam dávaj i s jídlem, nebo blbě (neefektivně) a některé nádobí se prostě musí umít i normálně. Přesto stále trvám na úspoře (zejména negativních) energií.

Rada 4: Drž krok s módou! Konečně došlo na maminčina slova, připadám si jako šupák. V Bruselu se ženy i muži umí opravdu dobře oblíct, drží krok s módou a večer v kavárně může člověk jen zírat. Kromě H&Mka, které už vykoupila Tamara, jsou v celém Bruselu i spousty sekáčů, kde se dají sehnat dost pěkné věci za dost pěkné ceny. Jeden obchodník u nás sondoval podmínky na trhu v České republice: "Máte tam taky takové obchody?". Rád by expandoval.

Rada 5: Fandíš-li pytlovému sběru, vyhni se Bruselu. Odpadky se v Bruselu nedávají do popelnic, ale do speciálních pytlů, které si každý musí koupit. Do bílého směsný odpad, do žlutého papír, do modrého tvrdé plasty, plechovky a nápojové kartony. Tenhle systém je efektivnější, co se třídění týče a umí být i motivační z finančního hlediska. Lépe ale funguje tam, kde není úplně anonymní, což v Bruselu moc neplatí. Každopádně někteří se s tím moc nemažou a vrší na chodníky hormady v pytlech, i bez pytlů, v dobu, kdy se odpad sváží, ale i naprosto svévolně. Výsledný smyslový dojem - nic moc. Jaké tady mají výsledky jinak zatím nevím. (Cítím se skoro povinována vydat nějaký odpadový speciál:)

Rada 6: Muži, pozor na pesticidy!

Únorové počítání do čtyř

Milý Bruselníčku, tak to s těmi předsevzetími holt bývá. Zřejmě z tebe nebude týdeník, ale spíše čtrnáctideník:) Nuž, opět se hlásíme z hlavního města Evropy, města svodobomyslných chodců, kteří neuznávají červenou a uřvaných zelených papoušků, kteří svou přítomností podtrhují tenhle blázinec. Ale že stojí za to.

1. Škola
Díky místnímu systému máme po dvou týdech školy úspěšně ukončen první kurz a 3 kredity v kapse. Ovšem byly to intenzivní hodiny a hodiny (a hodiny navíc) s Lotharem, německým právníkem, specialistou na mezinárodní environmentální právo a protahování lekcí. V kurzu nás bylo 5: Lenka, Emmanuel z Kamerunu, Patrick z Keni a Ajjan z Filípín. O africké angličtině již zde bylo napsáno dříve, není co dodat. Po dvou týdnech se trochu začínáme chytat, někdy jen beznaděj. Díky Lotharovi jsme prošli taaakovou hromadou konvencí a deklarací zaručujících udržitelný svět, šťastné zdroje (rostliny, zvířata) a čisté prostředí, až si člověk začně říkat, jestli jdou pro samé záplaty ještě vidět kalhoty. Díky posdílení reálných zkušeností jsme pak na šťastný svět zase radši pozapoměli. Každopádně Lothar by rád pesimismus rozehnal společnou party v ulici Dlouhého života a Lenka dokončením diskuze o fair tradu.Tahle epizoda tedy zdá se ještě nekončí:) Také jsme se koněčně zaregistrovaly do místního Isu a poprvé navštívily kancelář Human ecology. Přístup k ní je opravdu fenomenální, odmítáme tvrzení, že by korespondaval s prestiží oboru.

2. Počasí
V Bruselu je o něco tepleji nežli u nás doma, ale to neznamená, že jsme si neužily i trochu toho sněhu. Ačkoli nám to přišlo adekvátní ročnímu ubdobí, naštěstí pro Brusel i zimou paralyzované místní obyvatele zase všechno rychle odtálo. Teď už jen občas prší a občas je i trochu pěkně. Můj organismus se už vzpamatoval ze šlapanického režimu a přestal zuřivě topit, i když na sobě v noci nemám dvě deky, tlusté ponožky a šálu. Ať už je však počasí jakékoli, turisté se dále až dojemně zarputile fotí u bruselských pamětihodností a za slunečního svitu jinak romantických výhledů. Je třeba dodat, že my občas taky. Každopádně se ale začínáme těšit na teplé jarní počasí, abychom mohli vuyžít azylu některých spíše menších, ale docela pěkných parků v okolí. Na fotce je téměř již obligátní výtah u monumentálního Palais de Justice, kde přetlačování houfu nastupujících a vystupujích cestujících dokreslují stejně obligátní harmonikáři výkřiky hopá a yesssa a rádi by za to eura.

3. Památky Pamětihodnosti sice většinou cíleně neobcházíme, některé však nelze na našich cestách tak úplně pominout. Zejména je to těžké v případě Baziliky Sacre-Coeur/Basilique de Koekelberg, která je tak monumentální, že vlastně nevíte, jestli se vám líbí, nebo vás spíše děsí. Jde vidět skoro odevšad, samozřejmě kromě situace, když jste 100 metrů od ní a chcete se k ní poprvé opravdu dostat. Vchází se do ní přes restauraci a podle wiki jde o nějvětší budovu postavenou ve stylu Art Deco a taky šestý největší kostel světa. Osobně mohu říct, že z boku vypadá jako obrovský mechanický dortík a při soumraku jako brána do pekla.

4. A na závěr malá obrazová příloha a otázka pro zvídavé čtenáře. Co vlastně představuje Atomium? A, model atomu B, model uhlíku C, krystal železa. Ať už je to cokoli, doporučujeme k vášnivé debatě nad pivem či vínem, zaručujeme zábavu alespoň na 30 minut. Pokud budou staří bruseláci mást diskutující zavádějícími příspěvky, potom až na 40 minut..:)

První týden

Je to právě týden a den, co jsme přijely do Bruselu, ale už mi to připadá jako nejméně měsíc. Taky jsme už něco zažily. S Lenkou jsme například nestihly informační schůzku pro nové studenty, podnikly výlet na kolech do našeho vzdálenějšího kampusu v Jette a zúčastnily se orientačního dne pro erasmáky. V rámci veselých her v centru jsme díky tomu v týmech líbali na líčko nebohé návštěvníky hlavního náměstí Grand Place a skákali do záběru nicnetušícím turistům fotícím se pod čůrajícím chlapečkem. Je třeba říct, že nejlépe do šlo temperamentní sardiňance Francesce, která si do teď myslí, že jsme z Čečny. A to všechno pro pivo zdarma na večerní párty (třešňovou smrt a jupitera:), nesuďte nás přísně.

V neděli jsme nakonec vyrazily na velký trh u Gard du Midi, o kterém díky Jeseterovi a Emě víme, že zde lze získat bedničky zeleniny za euro (když trh končí a člověk je rychlý). Jen nevím jestli jsem s těmi 5 kily hroznového vína nebyla rychlá až moc. Lenka zase ví, že hromadu mokrých cekutek není dobré nechat v igelitovém pytlíku a Tamara se příště možná nepokecá čokoládou z pojízdné výrobny na wafle.

Naše zážitky jsou zatím tedy věru začátecnické. Testujeme smlouvání na blešáku (přiznávám 4 malé skleničky, víc nic), zkoušíme povinné místní speciality jako jsou hranolky, wafle či arabské placky a kupujeme divné chleby. Je ale třeba říct, že taky hodně vaříme. Protože nám to jde a protože je to levné:). Tamara překvapila sama sebe svou schopností vyprat si a uvařit si a my s Lenkou jsme ji prostě nemohly než vyhlásit mistrem fikaných předkrmů a dortíků. Jeden piškoťák padl i na oslavu mých narozenin (poté co jsme jej rozmrazily na topení) společně s flaškou becherovky, což nakonec překvapilo i mě. Jsem ráda, že tady mám kamarádky, o které se mohu opřít:)


Nakonec ještě zmínín, že stále nevycházím z údivu nad lidskou rozmanitostí Bruselu a jejími dopady na praktický život. Tak například chcete koupit víno a všude kolem jsou jen indické nebo pákinstánské obchody, kde to prostě nejde. Nebo jdete po ulici a najednou mají všichni jinou barvu než vy a v obchodech jsou vyskládané věci, které jste nikdy neviděli (věřili byste tomu, že banánů je více druhů!:). Díky jedné takové procházce také vím, kde si mohu půjčit film s Sahrukhem Khanem, až se mi nebude dostávat kvalitní kultury. Pokud snad někdo přizná kulturní mezeru, co se zmíněného umělce týče, doporučuji doplnit si ji například tady: http://www.youtube.com/watch?v=4mHgNYVJpe0&feature=related, http://www.youtube.com/watch?v=Vr6swr0_10Q

I když se teď může zdát, že se tady jen procházíme, nakupujeme a jíme, není tomu tak. Po týdnu seznamování nám už totiž taky začala škola. O zážitky z prvních hodin výuky se brzy na Bruselníčku podělí Lenka.

Prvni odvazna prochazka Bruselem

více fotek: http://picasaweb.google.cz/ljaguska.zelenaja/BruselPrvniVychazka#

Bruselníček reloaded! aneb sága pokračuje

Milý Bruselníčku, Tvá pestrá historie našla své pokračovatelky! Po třinácti hodinové cestě ve sněhovém tunelu (prý dálnice) dorazili na místo určení Nikola a Lenka - nové tváře - a Honza - starý bruselský Jeseter a zkušený průvodce místními pivními specialitami. Během víkendu pak zvládli nastěhovat Lenku do bývalého řeznictví, Nikolu do ulice Dlouhého života (doslovný překlad z francouzštiny), a Emu do tranzita, připraveného odvézt ji i s celým bytem po roce a půl zpět do Brna.

Otvíráme tedy novou kapitolu erasmovských studentů Human Ecology z Brna. Doufáme, že nové čtenáře zaujmeme a případně pobavíme, čtenářům seniorům se omlouváme, že se zřejmě budeme v mnohém opakovat. Nuž, takoví však mohou alespoň nostalgicky vzpomínat nebo se tiše usmívat nad našimi začátečnickými chybami. Rozhodně se ale sluší poděkovat všem předchůdcům, kteří nám v mnohém bruselskou cestičku vyšlapali.

Kdo internet má, bydlí!

Hnedle v první zprávě si ale neodpustíme stručný popis míst, která se setkala našimi dočasnými domovy.

Jako první se do svého bydliště na Rue de Viaduc 147 nastěhovala Lenka a jak už bylo výše zmíněno, je to bývalé řeznictví! Fotky mrtvých prasat na zdech a háky na maso jsou toho důkazem! ÓÓÓ, jak krutá hříčka jednoho vegetariánského osudu! Je však třeba uvést na pravou míru, že řeznictvím se pouze vchází, zbytek domu je vybaven krásnými studentskými pokoji. Lenka obývá střešní byt s výhledem na komíny ve dne a odrazem světelného smogu v noci. Hned přes ulici má přírodovědné muzeum pyšnící se dinosauřími ostatky a k Evropskému parlamentu by antiglobalista kamenem dohodil.

Ani Nikola to nemá špatné, bydlí necelých deset minut od Lenky. Od dob Jesetera a Evelíny se mnoho nezměnilo, před domem nablito, asi párty.... V ulici dlouhého života to žije, černošské návštěvníky místních barů ani ve tři v ráno nepřestává bavit reggae. Nikola nezahálí a neúnavně se učí anglické fráze typu I will get used to it. Dům však oplývá 14 příjemnými spolubydlícími a nezaměnitelným bruselským schodištěm obvyklé šíře necelého metru.

A teď už jen Borec na konec! Podle posledních zpráv trhl Jeseter s Emou rekord na trase Brusel Praha, a to hned v několika úzce propojených disciplínách: výšce sněhu na vozovce, nejnižší průměrné přepravní rychlosti a hodinách strávených na cestě! Míry: 6 cm-30 km/h -16 hodin. Oběma gratulujeme k výkonu i přežití.

Dobrou noc :-)

Pápá

Rok se sešel s rokem a máme tu další Heňáckou vlnu okupující Brusel.

Prestižní roli reportérky z domu v ulici dlouhého života na sebe přebírá nadějná Nikola Marková a doufáme, že se jí zhostí mnohem lépe než já a bude sem i něco psát :)

Velké naděje jsou vkládány také do nadějné spisovatelky a cestovatelky Lenky Parkánové, která si v Bruselu nalezla tiché zákoutí v Domě U Krvavých prasečích hlav. I na její historky se tedy můžeme začít těšit.

Pakliže se k redakčnímu týmu připojí i Tamara Kořítková, třetí mušketýrka toho času ztracenu v Bruselu, budeme jen rádi. Leč informace o tom zatím žádné nemáme...

Popřejme tedy slečnám vše nejlepší, hodně hranolek a nabídek k sňatku a napište sem občas něco.

Pro nás i budoucí generace ;)