Erasmus v hlavním městě Evropy :-): února 2008

středa 27. února 2008

Miluju Brusel!!!

Myslím, že je třeba, abych udělal takové menší vyznání. Mám pocit, že by si někdo mohl myslet, že se mně tady nelíbí. Není to pravda. Já tohle město prostě miluju. Nemůžu jinak. Všechno nejlepší z celého světa je na jednom malým prochcaným místě. Můžete zažít všechno od slovenské mše, přes africkou street party po americký jazz. Brusel si prostě získal mé srdce...

Pokud se chcete dozvědět víc o našem životě v Bruselu, tak doporučuji: http://tabula-rasta.blogspot.com/

Více foto na: http://picasaweb.google.cz/elkalik/Brusel

Není kavka jako Kafka

Mnohým z vás je jistě známo, že kavka obecná je jedním z našich krkavcovitých ptáků. Nechci se zabývat čím se živí nebo jak se rozmnožuje. Ostatně to by mohlo nabourat mou následující hypotézu. Ta vychází z poznatku ornitologů, že populace našich kavek jsou spíše stálé. Pokud se vydají na tah, tak u většiny nálezů ve směru západ-jihozápad. Jde o mladé, poprvé táhnoucí ptáky. Jejich největší počet byl monitorován v Belgii.

Troufám si také tvrdit, že všichni znáte spisovatele Franze Kafku. O tomto literátovi se tvrdí, že nikdy nevytáhl paty z Prahy. Že to byl usedlý tichý muž s komplexy, který upřednostňoval sebetrýznění a celibát před láskou žen a světskou zábavou. Není to ovšem pravda.

Kafka stejně jako kavky byl taky jednou na tahu. Místem jeho, troufám si říct, trdliště byl jak jinak než Brusel. Po té, co zde mladý Kafka opojený belgickým pilsnerem hýřil a dováděl, zanechal v Bruselanech obrovský dojem a na vývěsních štítech své jméno. Dodnes můžeme narazit na podniky se jmény Kafka Bar nebo Café Kafka.

„A bar that plays host to the young Flemish intelligentsia of Brussels is The Kafka, where the vodka flows like water and the conversations range from the ordinary to the existential.“

Mou hypotézou, kterou jsem jako špatný vědec a dobrý environmentalista vymyslel až v průběhu psaní prvního odstavce, je:

„Migrující české kavky neovlivňují život Belgičanů tak, jak jej ovlivnil jednorázový tah Kafky.“

Chápu, že vývěsní štíty nejsou žádným důkazem. Nejsem včerejší a vím jak se dělá standardní věda. Proto prosím neklejte a neodcházejte od svých počítačů. Tvrdá data přijdou co nevidět.

Mám totiž oprávněný důvod se domnívat, že opilý Kafka v místních barech vypověděl nadšeným posluchačům obsah svých literárních děl, aniž by je varoval před tím, že uvedením jeho myšlenek do praxe způsobí chaos.

Bruselané nadšení mladým Austro-hungariánem neváhali a zavedli pořádky takové, že Zámek či Prosec jsou oproti zdejší realitě sunárek pro kojence. Pro začátek rozdělili město na devatenáct nezávislých obcí, které mají vlastního starostu, hasičský sbor, polici, dodavatelské firmy na elektriku, plyn či svoz odpadu. Každá s těchto obcí se stará jen o své území, což působí časté zmatky a kompetenční spory. Nedivil bych se, kdyby někdo měl pocit, že něco jako Brusel snad ani neexistuje.

Bruselanům nelze upřít, že se všemožně snaží, aby to byla pravda. Chybí už jen málo, aby Brusel navždy smazali z povrchu zemského. Po té, co si zbourali středověké hradby, vrhli se na město. Novým stavbám musely ustoupit jak secesní domy Viktora Horty, tak středověká zástavba. Skleněné gheto evropských institucí se například rozprostřelo ve dříve prý idylické Leopoldově čtvrti. Na opačném konci si to se starými časy rozdala světová banka. Ve čtvrti Sint-Stevens se na to vrhlo NATO. Nenasytní úředníci zaplavují město a vytváří imaginární svět s neskutečnými dopady do reality. Absurdnost největších staveb tkví například v tom, že byl použit jako výborný konstrukční materiál asbest, který mnohé kanceláře učinil neúřadovatelnými. To je ale věc vedlejší, vraťme se k jádru věci – k byrokracii.

Na tu si místí obzvlášť potrpí. Není divu. Když zde kromě výše zmíněných institucí mají ještě 6 nezávislých parlamentů. Jak kolega Radim vtipně poznamenal, je to možná důvod, proč je ke každému formuláři potřeba 6 fotografií. Ve skutečnosti je jich potřeba jen 5. Poslední parlament vyžaduje na místo toho rodný list.

Snadno se Vám proto stane, že se dostanete do slepé uličky. Tak například my. Naší povinností je zaregistrovat se na příslušném úřadě k dočasnému pobytu a obdržet tak ID-card. Tato byro-procedura obnáší vyplnění několika formulářů v několika kopiích s několika fotografiemi a s potvrzením od banky, z porodnice a od třídního učitele, že jste na základce nezlobili. Pak už si stačí počkat v průměru 5 až 6 měsíců a máte to. Nic nevadí, že se zdržíte méně než 5 měsíců. Byrokratickou úlitbu 30 E však udělat musíte. Můžete se na to vykašlat, ale chcete-li si přivydělávat při studiu, tak zjistíte, že bez místní ID to nejde.

Proto pár chytrých evropských soudruhů vymyslelo další úřednický aparát na potírání tohoto šimla. A tady se dostávám ke klíčovému důkazu potvrzujícímu mou hypotézu. Tento aparát se jmenuje KAFKA INDEX. Jednoduše měří absurdnost úřednických výkonů. Zakukleně: „It is an indicator to measure as objectively as possible the most complex procedures so that we can then simplify them,” said a government spokesman.

Na bruselský zámek s kilometry skleněných chodeb, kde za nekonečnými řadami dveří úředníci za stoly obtěžkanými stohy papírů pečlivě sepisují svá nařízení a předpisy, aby zprůhlednili jejich fungování a přiblížili je lidem, zatímco výsledek je právě opačný, by byl Kafka určitě hrdý.

Vězte, že pokud budete mít problém s byrokracií, můžete zavolat na snadno zapamatovatelné číslo 111 345 876 786 987 213 098 453 789 3. Hovor je zpoplatněn 2E/min. a na řadu se dostanete za pouhých 13/min. Nebo si zdarma prohlédněte stránky KAFKA contact centra:

http://www.kafka.be/showpage.php?iPageID=157

neděle 17. února 2008

Zajímavosti z Vilovy kuchyně

Pradleny a prádelníci:

Jenom ve čtvrti Ixelles, kde bydlím jsem napočítal přes dvacet veřejných prádelen. Vzhledem k tomu, že jsou většinou plné lidí, bych si dovolil tvrdit, že v Bruselu není zvykem mít vlastní pračku. Určitě i tady se najdou zarytí individualisté, kteří se stydí vytáhnout své špinavé prádlo na světlo boží. Ti by si však měli vzít příklad třeba z jinak velmi cudných muslimek, které se nebojí protočit své krajkové gaťky ve veřejné pračce. Říkáte si, že to musí být obrovská nuda čekat ve vlhké prádelně někdy i víc než hodinku, než se vám to vypere. Opak je ale pravdou. Občas si zahraju na šmíráka a pozoruju, co tam tak lidi dělají. Ženský si podrbou a skvěle se u toho pobaví. Děti sledují ve všudypřítomné televizi animáky a tváří si taky docela spokojeně. No a chlapy sledují ty točící se krajkový gaťky a baví je to asi nejvíc. Skoro lituju, že sám nemám důvod tento podnik navštívit. Náš dům totiž prádelnu má. Možná si tam ale jednou zajdu. Za tu srandu to určitě stojí.

Písek:

Jednou jsem se probudil a kdybych nebydlel ve sklepě, určitě bych se lekl, že nasněžilo. Ven jsem však vyšel už nutně probuzený, takže se žádný lek nekonal. Mou pozornost ihned upoutal bílý poprašek, který přes noc pokryl město a v rozích dokonce vytvořil i několika milimetrové závěje. Milé děti, byl to písek. Nebyl to však písek jak ho známe z našich pískovišť. Byl to zvláštní písek jemné zrnitosti a jasně bílé barvy. Asi něco na způsob písku z Tmavě modré laguny nebo jak se jmenoval ten film, kde jsou dva sourozenci na pustým ostrově a nakonec se spolu vyspí.

Chuj:

Jistě si teď o mě myslíte, že jsem sprosťák. Kdo si to nemyslí, tak asi nikdy nebyl na Ostravsku nebo nezná nikoho, kdo z tohoto kraje pochází. Úplně poslední možnost je, ale skoro vyloučená, že zná z tohoto kraje někoho slušného. Tak vězte ušklíbači, že ti největší kanálové ze Slezka, by v Belgii byli nejzdvořilejší gentlemani z východu. Zcela legálně by mohli všem, často po právu, říkat chuj. Jenom by k tomu museli připojit třeba morgan. Těm, co to nedošlo, tak chuj morgan je dobrý ráno.

Cyklistika:

Říká Vám něco jméno Radomir Šimůnek. Ne? Nevěště hlavu. Já to taky nevěděl. Je to však první jméno, která na vás vychrlí Belgičan interesovaný do sportu. Jak vám asi došlo, jde o cyklistuf. On a jemu podobní páni v nechutných elasťáčcích s vycpávkami v rozkroku a nohama do O se v Belgii těší dobré pověsti. U nás minoritní sport, v Belgii trhák se sledovaností 400-600tis. diváků. Nechápal jsem, jak může můj soused (jinak hráč na lesní roh v místní opeře) prosedět celou neděli u televize a sledovat cyklistiku. Inu jiný kraj jiný mrav.

Barvičky:

Kdybyste někdy byli v Bruselu, tak vězte, že zelená na semaforu znamená jedˇ,jdi, ale buď opatrný. Oranžová znamená, jedou všechny vozidla ze všech směrů. No a červená znamená jeď hodně rychle, ať tě nesejme někdo, kdo má zelenou. Tento alternativní přístup k pravidlům silničního provozu má hlavně v ranních a odpoledních hodinách za následek to, že nejede nikdo. Propletenec aut rozmotávají muži v oranžových kombinézách, kteří jsou pravděpodobně dočasně odvoláváni z místních nádraží, aby do silniční dopravy vnesli trochu svého železničářského umu.

Hovínka:

Nejrozumnějším způsobem dopravy v době zácpy je prachobyčejná předpotopní pěší chůze. Musíte ovšem počítat s menším rizikem. Místní pejsci na rozdíl od aut zácpou netrpí. Chodníky systematicky a hlavně nepravidelně kontaminují. Kolega Radim už měl tu smůlu. Já na to teprve čekám. Pro filozofy zahleděné do sebe nebo pro astronomy zahleděné do nebe je tohle město učiněná pohroma.

Čůrání chlapečků:

V dnešním světě se za všechno platí. Brusel je jak známo pupek světa a hlavní město Eurosajuzu a v tomhle je zase o krok napřed. V některých hospodách se tady totiž platí za použití WC a to i když jste hosti. To si pak rozmyslíte, kolik močopudný piv po dvoudeckách nalámete. Jedinou výjimkou jsou těhotné ženy, ale ty zas to pivko nemůžou. Není proto divu, že místní muži následují příkladu čůrajícího chlapečka a uleví si skoro kdekoliv. Že jsou chcánky cítit v metru bych ještě snesl, ale dnes jsem je cítil i v kostele a voda v kropence se mně zdála nějaká teplá….