O německých drahách, cestujících a hladu
V neděli prší, všichni jsou po sobotní opičce ještě trochu mimo a Paul Santman se nemůže vzpamatovat ze ztráty svého oblíbeného létajícího talíře s obrázkem rodiny křečků, takže toho už moc neděláme. Jenom Georg, který doma před odchodem na párty usnul, hýří energii a rozděluje nám úkoly. Nějak to nakonec ukončíme a před druhou hodinou už běžím na berlínský Haupbanhof, čtyřpatrové hlavní nádraží, kde se pokouším najít svůj vlak.
Jmenuje se ICE 1513 a je to takový rychlík, který spojuje Hamburk, Berlín a Mnichov. Rozdíl mezi českým rychlíkem a ICE je, že nejede osmdesátkou, ale podle trati až 300km/h. Jelikož ale německé koleje nestojí za nic, flákáme se většinu času rychlostí 160 -200km/h. Kdybyste pak srovnali český rychlík stojící ve stanici a ICE za rychlosti 200km/h, vězte, že stojící český rychlík drncá mnohem více.
I přes tuto rychlost je to ale do Mnichova pět hodin jízdy, protože se čeká na nádražích a Německo je prostě moc veliký. Po cestě pozoruji zajímavý fenomén německého cestujícího. Všichni totiž něco jedí. Kluk naproti mně de sebe pere klobásky a sendviče, načež vystoupí a nastoupí jiný, který si loupe vajíčka, který je posléze nahrazen dalším, jehož taška na toasty je zřejmě nekonečná. Když po pěti hodinách vystupuju v Mnichově, mám pocit, že jsem rok nejedl.
Na zastávce už ale na mě čeká krásná Katka, která tu je na EVS, s ještě krásnějším německým preclíkem. Mohutně se zakusuji a pětihodinový stres je rázem pryč. A to na mě v Katčině báglu ještě čekají těstoviny s okurkou a pestem.
V neděli prší, všichni jsou po sobotní opičce ještě trochu mimo a Paul Santman se nemůže vzpamatovat ze ztráty svého oblíbeného létajícího talíře s obrázkem rodiny křečků, takže toho už moc neděláme. Jenom Georg, který doma před odchodem na párty usnul, hýří energii a rozděluje nám úkoly. Nějak to nakonec ukončíme a před druhou hodinou už běžím na berlínský Haupbanhof, čtyřpatrové hlavní nádraží, kde se pokouším najít svůj vlak.
Jmenuje se ICE 1513 a je to takový rychlík, který spojuje Hamburk, Berlín a Mnichov. Rozdíl mezi českým rychlíkem a ICE je, že nejede osmdesátkou, ale podle trati až 300km/h. Jelikož ale německé koleje nestojí za nic, flákáme se většinu času rychlostí 160 -200km/h. Kdybyste pak srovnali český rychlík stojící ve stanici a ICE za rychlosti 200km/h, vězte, že stojící český rychlík drncá mnohem více.I přes tuto rychlost je to ale do Mnichova pět hodin jízdy, protože se čeká na nádražích a Německo je prostě moc veliký. Po cestě pozoruji zajímavý fenomén německého cestujícího. Všichni totiž něco jedí. Kluk naproti mně de sebe pere klobásky a sendviče, načež vystoupí a nastoupí jiný, který si loupe vajíčka, který je posléze nahrazen dalším, jehož taška na toasty je zřejmě nekonečná. Když po pěti hodinách vystupuju v Mnichově, mám pocit, že jsem rok nejedl.
Na zastávce už ale na mě čeká krásná Katka, která tu je na EVS, s ještě krásnějším německým preclíkem. Mohutně se zakusuji a pětihodinový stres je rázem pryč. A to na mě v Katčině báglu ještě čekají těstoviny s okurkou a pestem.
Příspěvky
2 komentáře:
Ty jeden haniči českých vlaků! Náhodou u nás rychlíky taky někde jedou i 160 a s tím drncáním to taky není tak strašný, spíš je to takové milé kolébání.
No, ale Katka s preclíkem... To Ti závidím, a to jsem po obědě.
Ty voaj(ag)ere (Toto je, Ctirade, něco pro tvůj dobrý slovní humor :-)), koukám že erasmus se pro tebe stal příležitostí, jak za evropské prachy objíždět svoje kamarády, co?
Mimochodem, jak tak koukám na tu tvojí anketu, myslím, že bys pomalu měl začít psát celoevropský projekt homologizace pisoárů a jejich integrace s výpočetní technikou... Až to sesmolíš, dej mi vědět, pomůžu ti s francouzskou verzí :-)
Okomentovat