Zadky (by Ema)

Belgie je posedlá zadkama. (Námitky, že to jsem já, kdo je jema posedlý, naprosto, ale naprosto odmítám.)

Jen si to představte. (Vím, že nemůžete zavřít oči a představovat si, to byste nemohli číst, stačí když si představíte, že si představujete.) Tak. Je první den školy, přicházíte do učebny. Cítíte se trochu divně. Sedáte si na zadek na židli. A pozorujete i ostatní zadky, co si sedaj na židli. A v tom to přijde! Jsou prostě hafo jiný.

Po dlouhodobějším pozorování v terénu můžu o stavbě černošského těla říci toto: černošské zadky začínají tam, kde má, Míšina a Jeseterova záda (referenční skupina) jsou ještě v plném rozjezdu. Mají tvar omegy postavené na stranu, kdežto naše jsou jako půl lipového lístečku. Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit, zda to má vliv na subjektivně vnímanou hodnotu pohodlnosti sezení v přednáškových sálech, když je přednáška zajímavá, sedí se všem dobře, když je to nuda, chceme všichni zdrhnout, bez ohledu na stavbu našich těl.

Na prvním výletě ale zadková rapsodie pokračuje druhým dějstvím. Kromě celkem nám známých koloběžek a motorek s řídítkama se po pláži prohánějí malí belgičánci v jezdítkách, kde otěže nad řízením opět přebírá zadek. Prostě sedíte a kroutíte zadkem v závislosti na tom, kam chcete jet. Fascinující.

Prozatímní závěr mého pozorování: zadek je důležitej! Tak já tu nebudu sedět na zadku doma a utíkám na nejlepší kafe v Bruselu. Které je tak dokonalé, že si zaslouží speciální příspěvek.