Otvíráme tedy novou kapitolu erasmovských studentů Human Ecology z Brna. Doufáme, že nové čtenáře zaujmeme a případně pobavíme, čtenářům seniorům se omlouváme, že se zřejmě budeme v mnohém opakovat. Nuž, takoví však mohou alespoň nostalgicky vzpomínat nebo se tiše usmívat nad našimi začátečnickými chybami. Rozhodně se ale sluší poděkovat všem předchůdcům, kteří nám v mnohém bruselskou cestičku vyšlapali.
Kdo internet má, bydlí!
Hnedle v první zprávě si ale neodpustíme stručný popis míst, která se setkala našimi dočasnými domovy.
Jako první se do svého bydliště na Rue de Viaduc 147 nastěhovala Lenka a jak už bylo výše zmíněno, je to bývalé řeznictví! Fotky mrtvých prasat na zdech a háky na maso jsou toho důkazem! ÓÓÓ, jak krutá hříčka jednoho vegetariánského osudu! Je však třeba uvést na pravou míru, že řeznictvím se pouze vchází, zbytek domu je vybaven krásnými studentskými pokoji. Lenka obývá střešní byt s výhledem na komíny ve dne a odrazem světelného smogu v noci. Hned přes ulici má přírodovědné muzeum pyšnící se dinosauřími ostatky a k Evropskému parlamentu by antiglobalista kamenem dohodil.
Ani Nikola to nemá špatné, bydlí necelých deset minut od Lenky. Od dob Jesetera a Evelíny se mnoho nezměnilo, před domem nablito, asi párty.... V ulici dlouhého života to žije, černošské návštěvníky místních barů ani ve tři v ráno nepřestává bavit reggae. Nikola nezahálí a neúnavně se učí anglické fráze typu I will get used to it. Dům však oplývá 14 příjemnými spolubydlícími a nezaměnitelným bruselským schodištěm obvyklé šíře necelého metru.
A teď už jen Borec na konec! Podle posledních zpráv trhl Jeseter s Emou rekord na trase Brusel Praha, a to hned v několika úzce propojených disciplínách: výšce sněhu na vozovce, nejnižší průměrné přepravní rychlosti a hodinách strávených na cestě! Míry: 6 cm-30 km/h -16 hodin. Oběma gratulujeme k výkonu i přežití.
Dobrou noc :-)
1 komentář:
No jen pište pište, v Brně vše při strém :D
Okomentovat