První týden

Je to právě týden a den, co jsme přijely do Bruselu, ale už mi to připadá jako nejméně měsíc. Taky jsme už něco zažily. S Lenkou jsme například nestihly informační schůzku pro nové studenty, podnikly výlet na kolech do našeho vzdálenějšího kampusu v Jette a zúčastnily se orientačního dne pro erasmáky. V rámci veselých her v centru jsme díky tomu v týmech líbali na líčko nebohé návštěvníky hlavního náměstí Grand Place a skákali do záběru nicnetušícím turistům fotícím se pod čůrajícím chlapečkem. Je třeba říct, že nejlépe do šlo temperamentní sardiňance Francesce, která si do teď myslí, že jsme z Čečny. A to všechno pro pivo zdarma na večerní párty (třešňovou smrt a jupitera:), nesuďte nás přísně.

V neděli jsme nakonec vyrazily na velký trh u Gard du Midi, o kterém díky Jeseterovi a Emě víme, že zde lze získat bedničky zeleniny za euro (když trh končí a člověk je rychlý). Jen nevím jestli jsem s těmi 5 kily hroznového vína nebyla rychlá až moc. Lenka zase ví, že hromadu mokrých cekutek není dobré nechat v igelitovém pytlíku a Tamara se příště možná nepokecá čokoládou z pojízdné výrobny na wafle.

Naše zážitky jsou zatím tedy věru začátecnické. Testujeme smlouvání na blešáku (přiznávám 4 malé skleničky, víc nic), zkoušíme povinné místní speciality jako jsou hranolky, wafle či arabské placky a kupujeme divné chleby. Je ale třeba říct, že taky hodně vaříme. Protože nám to jde a protože je to levné:). Tamara překvapila sama sebe svou schopností vyprat si a uvařit si a my s Lenkou jsme ji prostě nemohly než vyhlásit mistrem fikaných předkrmů a dortíků. Jeden piškoťák padl i na oslavu mých narozenin (poté co jsme jej rozmrazily na topení) společně s flaškou becherovky, což nakonec překvapilo i mě. Jsem ráda, že tady mám kamarádky, o které se mohu opřít:)


Nakonec ještě zmínín, že stále nevycházím z údivu nad lidskou rozmanitostí Bruselu a jejími dopady na praktický život. Tak například chcete koupit víno a všude kolem jsou jen indické nebo pákinstánské obchody, kde to prostě nejde. Nebo jdete po ulici a najednou mají všichni jinou barvu než vy a v obchodech jsou vyskládané věci, které jste nikdy neviděli (věřili byste tomu, že banánů je více druhů!:). Díky jedné takové procházce také vím, kde si mohu půjčit film s Sahrukhem Khanem, až se mi nebude dostávat kvalitní kultury. Pokud snad někdo přizná kulturní mezeru, co se zmíněného umělce týče, doporučuji doplnit si ji například tady: http://www.youtube.com/watch?v=4mHgNYVJpe0&feature=related, http://www.youtube.com/watch?v=Vr6swr0_10Q

I když se teď může zdát, že se tady jen procházíme, nakupujeme a jíme, není tomu tak. Po týdnu seznamování nám už totiž taky začala škola. O zážitky z prvních hodin výuky se brzy na Bruselníčku podělí Lenka.