Saluts de Bruxelles!

Zdá se to neskutečné, ale už čtyřicet hodin bydlím v hlavním městě Evropy. Takže skoro dost na to, abych začal bilancovat ;)

Nedá se říci, že by mě Brusel zklamal. Ale nedá se ani říci, že by mě nadchnul. Je totiž tak úžasný, že pouhé slovo nadchnul, vyjadřující spíše pocit opilého řidiče kamionu sledujícího natřásající se vnady pohasínající servírky, by jej spíše zahambilo. Brusel je prostě hustý (jak by řekla máma), romantické (Evelínka), cool (ségra), kovbojský (Kolík), nádherné (prof. Librová) město.

A kdo tu nebyldlel aspoň 40 hodin, nikdy to nemůže pochopit :)

Na prvním místě je ale třeba poděkovat Evelínce, mé budoucí laní manželce. Bez ní bych se totiž do bytu na Rue Longue Vie 15 zřejmě nikdy nedostal. A to by byla setsakramenská škoda. Jedná se totiž o bezkonkurenčně nejfantastičtější byt, který sem za svůj krátký život stihl poznat. No a teď v něm bydlím.

Architekt, který dům navrhoval, zřejmě nevěděl, že se z něj stane studentské doupě. A nebo s tím geniálně počítal. Snad proto je hned za vstupními dveřmi dlouhý bar a „obývák“, či spíše pártyák, rozlohou plně dostačující k pobytu všech vašich přátel či přistání Boeingu 737. Ve sklepě je pak vedle pračky také sušička, fotokomora nebo mrazák se zásobami pro případ nukleární války. Vaše kolo se může těšit luxusnímu prostornému parkingu ve vlastní garáži. Osobně si myslím, že to dřív byl bordel, ale zatím sem se nikoho neptal....Je tu snad i nějaký dvorek a další místa, ale tam jsem se ještě nedostal... Zatím tu jenom spím, protože celý den trávím na komunikačním tréningu FYEG.

Jinak mám vlastní pokoj (stejně jako mých zbylých 13 spolubydlících) s celkovou rozlohou 8m2, což trojnásobně překračuje moje požadavky. Ale aspoň je tu dost místa na zemi pro návštěvy. Kdokoliv nepřiletí je maximálně vítán!

Byt je pak umístěn uprostřed „malé Stodolní“ ztracené v úzkých afrických uličkách nedaleko Evropského parlamentu, ale o tom více jindy. Důležité je, že se skoro kamkoliv dá dojít pěšky, nebo ještě rychleji na kole. Nenechte se ale zmást. Brusel není taková placka, jako by se mohlo zdát. Kopce si tu s jindřichohradeckým Strmilákem příliš nezadají a někteří akčnější cyklisté mají na kopci nejen v oblasti podpaždí slušné Niagárské vodopády...

Poněkud méně veselá je situace s jídlem, protože co jsem zatím viděl, je pěkně drahý. Editka na svém blogu píše, že se v drahém Finsku nají v menze za 2,60€. Tady v levném Bruselu je to za 4,60€. Pomalu už si začínám sázet vlastní rajčata. A napadlo mě, že když mam teď tak veliký pokoj, možná by stálo za to ho polovinu zorat. V době ekonomické a potravinové krize by se to mohlo hodit. Tak doufám, že Arnie přejede co nejdřív, aby mě s tim pomohl. Chtěl bych před prvními mrazíky ještě pohnojit chlévskou mrvou.... Díky Ulčákovo hospodářství vím jak na to ;)

Jinak sem poprosil Emu, mou spoluputovnici Bruselskou junglí, aby se přidala. Takže tu brzo nebudou jenom moje blafy, ale také její. Doufám, že tím neničím strukturu monoautorského Bruselníčku. A jestli ano, tak prostě nastal čas na změnu!

To by asi pro dnešek stačilo. Nemůžu vám přece povědět vše hned první den....:) Tak hlasujte do ankety a brzo AHOJ!