On the road again (part IV)

O pivu, jatkách, Němkách a Katce

Do Mnichova jsem přijel v pravý čas. Je 5. 10., což znamená, že právě končí Oktobrfest, svátek piva. Katka je v Mnichově asi tři týdny, cestu na Oktobrfest, nebo Louku, jak říkají místní, zná ale perfektně. Než si sdělíme první nové dojmy ze zahraničního života, už jsme tam.

Co se ale nestane. Katastrofa. Můj ideál o svátku piva je zcela zničen. Vypadá to úplně jako Matějská pouť, kdyby ji pořádali Turci. Atrakce stejný, jenom všude mezi nima kebab. „To je jenom část pro děti“, uklidňuje mě Katka. Že by měl svátek piva část pro děti mě opravdu nenapadlo.

Jdeme dál a dostáváme se do jídelní části. Část pro děti byl evidentně slabý odvar. Kebabů je tu stejně, jenom mezi nima nejsou atrakce, ale klobásky, vursty, grily a podobně. Porce kuřete tu není čtvrtka jako u nás, ani půlka, ale celé kuře. Když se tak jde tříčlenná rodinka najíst, koupí si tři grilovaný kuřata. Kolik se tady toho musí sežrat, pokládám si nahlas řečnickou otázku. „No za ty dva týdny něco přes 1 000 000 kuřat, 250 000 prasat, 80 000 krav, ryby nevim“, odpovídá k mému překvapení Katka, která ve volných chvílích čte místní tisk. No, slušný jatka.

Vše ale zůstává za námi a my konečně vstupujeme do pivní sekce. Všude kolem se rozkládají obří stany, každý pivovar má svůj. Menší z nich pojmou tisíc lidí, ty větší i sedmtkrát tolik. Na pivo se nestojí fronta. Prostě si někam sednete a čekáte až se objeví menší švarná Němka s 10 tupláky v ruce a jeden si od ní koupíte. Je opravdu neuvěřitelný, kolik toho ty holky unesou. Kdyby si na ně vzpomněl Hitler, nemohlo Německou druhou světovou válku prohrát.

Všechny slečny jsou navíc oblečeny do dirndlů, tradičních kostýmů připomínající český kroj, které mají ale velmi velmi odvážné výstřihy. Nevěřil jsem tomu, že to můžu někdy říct, ale těm Němkám to v tom kostýmu fakt sluší! Chvíli jsem zkoušel přemlouvat Katku, aby si taky podobný koupila, ale neúspěšně. Prý nic takového nemá zapotřebí, protože v Německu se z ní stala superžádaná žena. Jen na sobotu prý měla naplánovaná čtyři rande. Jako jediná se totiž na ulicích usmívá, což vede k tomu, že ji zastavují muži všech věků, národností a barev kůže a zvou na rande. Prý si o to svým úsměvem přímo říká :)

Ale zpátky k Oktoberfestu. Když jsem říkal, že si ve stanu sednete, nebylo to úplně přesné. Sedět můžete někdy kolem páté odpoledne. Když jsem přišli my, neseděl už u stolu nikdo. Asi pět tisíc lidí stálo na lavicích a s tupláky v ruce zpívalo německé lidovky a staré šlágry v podání místní dechové kapely. A to je přesně to, kvůli čemu jsem přijel!

Přikládám krátké video pro příklad atmosféry:



Playlist byl vskutku bohatý a kapela dokázala hrát po sobě takové pecky jako polku Na krásném modrém Dunaji a We are the champions (v podání dechové kapely úchvatné). Pro mě osobně bylo vrcholem, když se po Bavorské státní hymně celý stan bouřlivě dožadoval zahrání Seven nation army od White Stripes :) Řádně opilí jedinci už tou dobou po hlavě padali z lavic (cca 1 za minutu v okruhu 10m), slečna vedle se sprchovala ze svého tupláku zbytkem ležáku a otylý přítulný Němec málem rozšlápnul lavici, jak se mocně snažil tančit s Katkou. Prostě jatka.

Jinak pro ty, kteří by se rád dozvěděli něco o Katce. Má se hezky, bydlí se dvěma nagelovanejma Němcema, kteří se zavírají v pokoji, koukají na televizi, třikrát týdně vytírají a v hospodě byli za život asi tolikrát jako Katka za jeden víkend. Trochu bojuje s Němčinou, ale to se spraví. V práci (dětský domov) moc neví co dělat, protože už tím, že se naučila jména všech dětí a ty ji nemlátěj, splnila veškerá očekávání, která od ní organizace měla. Takže teď přemýšlí, jak je víc zapojit, jak jim pomoct a jak se nenudit. Má ale svého oblíbence, který si čtyřikrát denně myje a geluje vlasy, aby byl přesně jako v emo magazínech a jeho účes prostě nemá chybu. A pořád se za ní nikdo nepřijel podívat, tak neseďte doma na zadcích a alou do Mnichova!

Více fotografií z Katčina života najdete tady.