Viděl jsem ji!

Po měsíci přesvědčování všech co znám, že není možné se jít podívat na Entropu jsem zcela omylem narazil na budovu kde visí.

Člověk se sice musí dívat přes sklo, protože dovnitř se samo nesmí ale i tak to bylo pěkné. Na rozdíl od čurajícího chlapečka je to totiž obří a je se na co dívat. Ćímž bych samosebou nechtěl urazit manekýnovu mužnost.

Jen přes Bulharsko je hozená plachta. Jako by se probudil Cimrman a řekl své: Hoďte na něj deku, nebo vás zabiju. Paradoxem zůstává, že Tureckému záchodu, který se pod plachtou skrývá, se v Belgii neřekne jinak, než francouzská toaleta. Kdo ví, od čeho se ty Bulhaři vlastně distancují. Leda, že by toaleta po francouzském příkladu stávkovala a obsah musel být zakryt plachtou. Nebo že by to byla jenom plenta, která má dopřát vykonavateli potřeby soukromí?

Poměrně smutné je také to, že David Černý „osladil“ Entropu Belgií jako krabičkou čokolády. Oproti ostatním zemí tedy poměrně sladkobolné a nenápadité. Je ale pravda, že i mí spolubydlící řikají, že bejt tam něco jiného, jdou to prostě sundat. Brusel je stále ještě jejich a nikdo si z nich blázny dělat nebude. O svém nápadu umístit do Belgie postaršího Mannekena se stopořenou hranolku od majonézy jak vede do parku holčičku s rašícíma atomijkama na hrudi, poslušně papající wafli s čokoládou, jim tak raději ani neříkám….