Vlastně nic

Byl jsem napomínán. Byl jsem připomínán. Byl jsem pošťuchován. Byl jsem tázán, dotazován, optáván a vyptáván. Proč, pročpak, jak, jakto, japoto, z jakého důvodu, wtf a podobně. No jo no. Máte pravdu.

Už dlouho jsem nic nenapsal. Dva měsíce jsou v poměru k historii planety zcela zanedbatelnou dobou, ale asi bych mohl zase něco napsat. Je toho hodně, takže nevím co. Co se vlastně změnilo?

Vlastně nic.

Před Vánocemi tu byla na návštěvě Nikša, která si v návalu nadšení koupila kolo a pak ukecala autobusáka, aby jí ho vzal do autobusu. Konečně jsem se dokopal na místní blešák a prolezl pár obchůdků při kolekci dárků, které jsem pak horkotěžko vezl domů.

V Čechách jsem se přejedl tvarůžků, navštívil babičku a dědu, zabil kapra, přečetl si Respekt, vyrazil do Beskyd ochutnávat Rum a jezdit na linoleu, zpátky domů, trochu učit a zpátky do Bruselu. Rychlovka.

Proběhlo zkouškové období, ve kterém jsem byl požádán k složení pár vcelku pohodových zkoušek (na ty složitější jsem se nakonec v zájmu odbourání stresu vykašlal) a splnil krásných 18kr, což znamená úspěšných 6 předmětů. Tedy více než požaduje zahraniční kancelář i více než požaduje FSS.

Absolvoval jsem několik vcelku pohodových párty různě po Bruselu, navštívil Liege, Gent, Kolíka, Redon, Rennes, Paříž a restauraci Náhlá smrt. Rozloučil se s odjíždějící Míšou. Zabordelil pokoj, uklidil si pokoj, zabordelil pokoj, uklidil si pokoj, nechal si zabordelit pokoj, nechal si uklidit pokoj a koupil si boty.

No a to jsou poslední dva měsíce mého života. Hehe, moc jsem toho teda neudělal. No ale teď začíná nový semestr tak to snad bude lepší ;)