Spíš by se dalo říci že končí - mám tu čest být posledním z řady studentů MU působících na katedře Human ecology při VUB. Respektive posledním z posledních vůbec, protože příští semestr bude kdoví co... o tom ale až později.
Začněme hezky od začátku, tedy tím jak jsem se sem vůbec dostal. Z vlastní zkušenosti už vím, že váhat se spolujízdou do poslední chvíle se nevyplácí. Může se vám potom stát, že skočíte pár dnů před začátkem semestru a nabídka žádná, zato poptávek pět na každém prstu. Když si pak koupíte konečně lístek na autobus (za ne zrovna vtipnou cenu, bo je to na poslední chvíli) nejen že se - ač je to zcela nepravděpodobné - ozve někdo, kdo vám skrz Česlobe nabízí na poslední chvíli spolujízdu, ale třeba taky můžete den před odjezdem potkat v hospodě jakéhosi italského muzikanta, co večer frčí směr Belgie vlastním autem. Co ale už s tím lístkem žeano :) Samotná cesta též stála za to - ještě že máme tu Evropskou unii a hranice se můžou rovnou projíždět. Celnicí Vás totiž staví hluboko ve vnitrozemí :) Těm německým se fotka na mojí občance natolik líbila, že si ji nejspíš šli okopírovat do svojí dodávky. Což o to, bych nebyl proti, ale když kvůli tomu čeká celý autobus ve 3 ráno kdesi u dálnice, tak to nejen Vás dvakrát nepotěší :)
Začněme hezky od začátku, tedy tím jak jsem se sem vůbec dostal. Z vlastní zkušenosti už vím, že váhat se spolujízdou do poslední chvíle se nevyplácí. Může se vám potom stát, že skočíte pár dnů před začátkem semestru a nabídka žádná, zato poptávek pět na každém prstu. Když si pak koupíte konečně lístek na autobus (za ne zrovna vtipnou cenu, bo je to na poslední chvíli) nejen že se - ač je to zcela nepravděpodobné - ozve někdo, kdo vám skrz Česlobe nabízí na poslední chvíli spolujízdu, ale třeba taky můžete den před odjezdem potkat v hospodě jakéhosi italského muzikanta, co večer frčí směr Belgie vlastním autem. Co ale už s tím lístkem žeano :) Samotná cesta též stála za to - ještě že máme tu Evropskou unii a hranice se můžou rovnou projíždět. Celnicí Vás totiž staví hluboko ve vnitrozemí :) Těm německým se fotka na mojí občance natolik líbila, že si ji nejspíš šli okopírovat do svojí dodávky. Což o to, bych nebyl proti, ale když kvůli tomu čeká celý autobus ve 3 ráno kdesi u dálnice, tak to nejen Vás dvakrát nepotěší :)
Přivítání v Matonge bylo stylové. Dveře mi otevřela jakási sympatická (jak jsem se později dověděl litevská) spolubydlící, která mě zavedla rovnou do mého pokoje. Ten jaksi nekorespondoval s popisy předchozích obyvatel, protože alespoň mě přijde luxusně velký! Kromě postele, umyvadla, všelijakých skříní, stolu (nebo spíš něčeho co plní tuhle funkci), sbírky alkoholu atd. je zde dost místa na to abych se tady nestyděl ubytovat minimálně dva další studenty ...OK, spíše studentky :)
Místní obyvatelé jsou taktéž velmi milí. Když jsem si hned po příjezdu v nejbližším lídlu koupil flašku vína, tak se o ni chtěl jakýsi pán na ulici dělit...naznačil jsem mu že ji hodlám vypít sám, což se mu zrovna nelíbilo a nehezky (navíc francouzsky!) na mě pokřikoval. spolubydlící mi potom důrazně doporučili (asi na základě vlastních zkušeností...) nosit napříště láhev raději v nějaké tašce. Když jsem jim oponoval, že bych ji následně nemohl použít jako zbraň, tvářili se docela vyděšeně.
Pro úplnost dodávám, že je nás na domečku celkem 14, kromě mě jakožto cizince též jedna slečna z Taiwanu a jeden pár z Litvy. Zbytek místní. Litevec hraje na kytaru, slečna z Taiwanu na klavír a Rick občas na nervy...před chvílí se mi přišli s Dolores pochlubit, že si z hospody odnesli tágo tak jsem to s nima musel jít zapít :)
Místní obyvatelé jsou taktéž velmi milí. Když jsem si hned po příjezdu v nejbližším lídlu koupil flašku vína, tak se o ni chtěl jakýsi pán na ulici dělit...naznačil jsem mu že ji hodlám vypít sám, což se mu zrovna nelíbilo a nehezky (navíc francouzsky!) na mě pokřikoval. spolubydlící mi potom důrazně doporučili (asi na základě vlastních zkušeností...) nosit napříště láhev raději v nějaké tašce. Když jsem jim oponoval, že bych ji následně nemohl použít jako zbraň, tvářili se docela vyděšeně.
Pro úplnost dodávám, že je nás na domečku celkem 14, kromě mě jakožto cizince též jedna slečna z Taiwanu a jeden pár z Litvy. Zbytek místní. Litevec hraje na kytaru, slečna z Taiwanu na klavír a Rick občas na nervy...před chvílí se mi přišli s Dolores pochlubit, že si z hospody odnesli tágo tak jsem to s nima musel jít zapít :)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat